- 3. 8. 1893 Dominik Čipera se narodil v Praze na Královských Vinohradech
- 1908 studoval na c. k. České reálce na Novém Městě
- 1908 přešel do druhého ročníku Českoslovanské akademie v Praze
- 1911 pracoval v Pražské úvěrní bance a postupně se stal vedoucím účtárny filiálky ve Lvově, seznámení s neteří Tomáše Bati Boženou Klausovou, sňatek s Boženou Klausovou
- 1. 11. 1919 Čipera přišel do Zlína a nastoupil do Baťova podniku na místo vedoucího účtárny
- 1925 byl jmenován prokuristou firmy Tomáše Bati s veškerými právy narození syna Jana narození syna Pavla
- 1919–1932 byl dlouholetým spolupracovníkem Tomáše Bati a po jeho boku se stal jedním z hlavních autorů propracovaného systému řízení a organizace práce v závodech
- 1932–1945 po tragické smrti Tomáše Bati 12. července 1932 jeho význam rostl, stal se generálním ředitelem a členem správní rady firmy Baťa
- 5. 8. 1932 převzal funkci zlínského starosty a ve funkci vytrval i v nejhorších dobách až do 12. 5. 1945
- 3. 9. 1932 byl zvolen předsedou starostenského sboru okresu zlínského
- 8. 11. 1936 stal se předsedou Regionálního sboru Zlínského
- 1932–1945 Čipera zastával celou řadu veřejných i čestných funkcí na obecní či na celostátní úrovni. Byl také sběratel, mecenáš, významný podporovatel umění, kultury a vzdělávání, díky němu máme v galerijních sbírkách zajímavý soubor uměleckých artefaktů
- 1. 12. 1938 působil ve funkci ministra veřejných prací v druhorepublikové a následně i protektorátní vládě Rudolfa Berana a Aloise Eliáše do roku 1942, místopředseda Moravského vodohospodářského spolku, Klubu průmyslové spolupráce apod.
- 1938 Dominiku Čiperovi bylo uděleno čestné občanství města Zlína
- 12. 5. 1945 Dominik Čipera byl zbaven své funkce ve vedení závodů i postu starosty a spolu s dalšími byl křivě obviněn z kolaborantství a postaven před soud, kde se prokázalo, že naopak podporoval odboj z vlastních prostředků a nebyl činný pouze ve Zlíně a na území tehdejšího protektorátu. Jeho iniciativa sahala až do Francie, Švýcarska či Jugoslávie. Nejednalo se jen o finanční či materiální pomoc, ale především o zpravodajskou činnost
- 1947 Čipera se musel zodpovídat za svoji činnost ve vládě gen. Aloise Eliáše
- 2. 5. 1947 byl všech obvinění zproštěn
- 1948 Čipera byl znovu uvězněn. Byla proti němu opakovaně vznesena stará obvinění a rozsudek k odnětí svobody na 15 let těžkého žaláře. Odjel s manželkou a syny Janem a Pavlem ilegálně do Kanady a zachránil se před uvězněním
- 1948-1963 Čipera pracoval společně s Tomášem Baťou juniorem v Kanadě v ústředí zahraničních společností Baťa
- 3. 9. 1963 Dominik Čipera zemřel v Trentonu v Kanadě
3. 8. 1893 v Praze na Královských Vinohradech – 3. 9. 1963 v Trentonu v Kanadě
Dominik Čipera byl nejbližším spolupracovníkem Tomáše Bati. Jak podotýká J. Vaňhara, byl skutečným, i když formálně nejmenovaným generálním ředitelem firmy. Narodil se v rodině středoškolského profesora jako nejmladší z pěti dětí (jeho bratr Prokop se stal ředitelem Živnobanky). Dominik Čipera studoval na c. k. České reálce na Novém Městě a v roce 1908 přešel do druhého ročníku Českoslovanské akademie v Praze. Od roku 1911 pracoval v Pražské úvěrní bance a postupně se stal vedoucím účtárny filiálky ve Lvově. Tam se seznámil s Boženou Klausovou, příbuznou Tomáše Bati. Když se šel představit rodině, zaujal svými znalostmi i schopnostmi tak, že nakonec po jistém přemlouvání podal u banky výpověď a 1. 11. 1919 nastoupil jako vedoucí finanční účtárny u Baťů. Ke svatbě došlo až po odkladu, způsobeném mnoha úkoly, které musel u firmy plnit. V roce 1925 byl jmenován prokuristou Tomáše Bati s veškerými právy. Jeho tichá a soustavná pracovitost, programová nenápadnost a všestranná nápaditost stála za mnohými firemními rozhodnutími nejen ekonomické povahy. Stál např. v pozadí rozhodnutí firmy stavět pro zaměstnance samostatné domky (půldomky, které dávaly obyvatelům pocit individuálního domova i sounáležitosti s firmou). Spolupráce s Tomášem Baťou nabyla formy jakéhosi srozumění – Čipera řekl, že vlastně nikdy nedostal přikázanou určitou práci, nikdy neobdržel přímý příkaz. Fakt, že spolupráce dobře fungovala, dokládá, že T. Baťa měl především vynikající intuici při získávání svých spolupracovníků. Čipera patrně vynašel postup pro nezvyklé a přesto legální finanční toky firmy Baťa, které sloužily k rozvoji města a jeho obyvatel, převážně zaměstnanců (zejména Baťův podpůrný fond).
Po smrti Tomáše Bati okamžitě začal zajišťovat firmu i Baťovu rodinu, okrajově se vyskytly i úvahy o jeho nástupnictví (do otevření závěti). Stal se spolu s Hugo Vavrečkou členem triumvirátu ředitelů a z této pozice korigoval některé kroky Jana Antonína Bati při zachování naprosté loajality k jeho osobě i k firmě. Impulzívní, energický a poněkud velikášský Jan A. Baťa našel ve střízlivě uvažujícím Čiperovi, snad až příliš strohém, jistotu bezpečného zázemí pro sebe i pro firmu.
Smrtí Tomáše Bati se uprázdnilo i místo zlínského starosty. Dominik Čipera byl do funkce starosty zvolen už 5. 8. 1932 a ve funkci vytrval i v nejhorších dobách až do 12. 5. 1945. Brzy byl zvolen i předsedou starostenského sboru okresu zlínského (3. 9. 1932). Z této pozice se významnou měrou zasloužil o přípravu a založení Regionálního sboru zlínského a na jeho ustavující schůzi 8. 11. 1936 se stal jeho předsedou. Cílem Regionálního sboru byl všestranný rozvoj širšího regionu jihovýchodní Moravy se Zlínem jako jeho přirozeným centrem a spadalo do něj dvanáct okresů. Už při přípravných pracích před založením a hlavně v průběhu svobodného fungování Sboru všestranně přispěl k povznesení celého kraje. Za jeho starostování také vznikl Velký Zlín připojením okolních obcí. Intravilán se systematicky měnil v zahradní město. Pokračovala také výstavba veřejných budov, zejména škol. Byl ustaven komplexní systém vzdělávání, s výukou jazyků na všech stupních.
Stejně jako pro Tomáše Baťu i pro Dominika Čiperu splýval rozvoj města s rozvojem firmy. Ve firmě dbal na udržení odkazu zakladatele, který spatřoval zejména v novátorství a podpoře pokroku. Po šéfově tragédii obnovil osobním příkladem důvěru v létání (a tím i počínající výrobu letadel), dbal na vzdělávání a kladl důraz na školení zaměstnanců, především na jejich vystupování ve vztahu k zákazníkům. Prosadil rozšíření služeb prodejen (pedikúra, opravy, čištění bot aj.). Osobně se podílel na společenské výchově v Baťově škole mladých mužů. Stál u založení Školy umění, u založení filmového studia a v roce 1940 byly pod jeho patronátem uspořádány ve Zlíně Filmové žně, festival českého filmu i s významnými představiteli filmového umění jako hosty.
Dominika Čiperu čekala ještě další složitá úloha: 1. 12. 1938 byl jmenován ministrem veřejných prací. V okleštěném státě měl za úkol vyřešit rozvrácenou dopravní situaci a energetiku, pokud možno také odstranit deficit ze státních zakázek. Pod jeho vedením se podařilo splavnění významných úseků Labe a Vltavy. V souvislosti s demisí vlády v lednu 1942 byla ukončena i tato etapa Čiperova života.
Po návratu do Zlína se věnoval s tím větším nasazením svému dvojjedinému úkolu ve firmě i na radnici. V obou těchto funkcích se i za složitých protektorátních podmínek snažil pomáhat zaměstnancům. Významným způsobem podporoval spojenecké aktivity, zejména domácí odboj, Slovenské národní povstání i partyzánské hnutí. Období druhé světové války, kdy byla stavěna jeho vila, bylo pro ředitele Čiperu obdobím mimořádných životních zkoušek. Přes Čiperovy nesporné zásluhy o rozvoj Zlína i celé země byl po válce komunisty zbaven všech funkcí, obviněn z kolaborace a krátce vězněn a postaven před Národní soud. Obvinění se neprokázala, naopak vyšla najevo jeho skrytá a neokázalá účinná podpora potřebným a svědectví vedla k osvobozujícímu rozsudku. Nezbavila však Čiperovu rodinu komunistické perzekuce. Byl národním správcem donucen z firmy odejít, odstěhoval se do Prahy, v roce 1948 se mu včas podařilo opustit republiku, usadil se v Kanadě a spolupracoval s Tomášem Baťou ml.
Ladislava Horňáková,
kurátorka sbírky architektury KGVU
