Zlín byl vždy uváděn jako příklad ojedinělého urbanismu a architektury. Představuje – nejen v českém měřítku – specifický úkaz, u jehož vzniku stálo jedno z nejrozsáhlejších a zároveň nejpromyšlenějších využití standardizace a typizace, maximální ekonomizace stavby, zjednodušení a omezení počtu stavebních prvků u všech typů staveb.
Architektura není o tom, jak stavba vypadá, ale jak stavba funguje.
O mimořádnosti svědčí i fakt, že Zlín, město Tomáše Bati, bylo mezi prvními čtyřmi objekty z celé České republiky zapsáno již v roce 2009 na seznam Evropského dědictví. Cílem zavedení označení „Evropské dědictví“ je zvýšení podpory evropské integrace, lepší pochopení společných evropských hodnot, dějin, kultury a principů založených na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv, kulturní a jazykové rozmanitosti, tolerance a solidarity.
Vila je postavena na obdélném půdorysu a skládá se ze dvou křídel. Exteriér budovy je nápadný převyšujícími komíny a valbovou střechou s několika vikýři. Průčelí je rozděleno okny, mezi kterými se nachází vstup s kamenným ostěním. Přízemí je od prvního patra odděleno světlou římsou, zatímco mezi prvním a druhým podlažím je využita linie cihlové vazby. Ve vile se nachází hala s mramorovým obložením, ze které vede trojramenné zaoblené schodiště do patra. V samostatném přízemním traktu se nachází bývalé hospodářské zázemí, jenž vymezuje vstupní dvůr. V současné podobě bude využíván pro edukační ateliéry Kulturního a kreativního centra Zlínského kraje v Čiperově vile.
Čiperova vila představuje mimořádně zdařilý doklad aristokratického charakteru, který se ve Zlíně dochoval zatím nepoznán. Vila je typická svým racionálním klasicismem 30. let, který vychází z architektonické moderny. Kvalita stavby tkví v harmonickém spojení s parkem a v citlivé práci s materiálem.
V architektově díle zaujímá zvláštní postavení, neboť zhodnocuje některé myšlenky Adolfa Loose. Charakteristickým a jinde nepoužitým detailem stavby jsou roštová okna skrytá za betonovou, vně obloženou mříží. Pozoruhodná je i práce s obkladem – tmavší rohovky lemují nároží, nadpraží a vodorovné pásy na fasádě, světlejší tvoří výplň, členěnou dále nepravidelně rozmístěnými obkladačkami, opět tmavými.
Domek zahradníka je zajímavý z několika hledisek – prostý hranol z režného zdiva vychází z konceptu baťovských minimálních rodinných domků, odlišuje se ale stanovou střechou i střídmě klasickou formou. Dispozice rozvinutá kolem středního komína i různé pojetí čtyř fasád připomíná myšlenky F. L. Wrighta a Adolfa Loose. Celý areál povznáší spojení s parkovou úpravou kolem vily, postavené v duchu anglického venkovského sídla.
